Vzpomínka na Andělku
Bylo úterý 11. 11. 2025, 16:40 h. a moje milovaná Andělka odešla za Duhový most – za svou mámou Sašou a tátou Baileym. Odejít směla doma, v klidu, obklopená těmi, kteří ji měli rádi. Usnula tiše, ale v mém srdci zůstává navždy.
Trvalo dlouho, než jsem našla odvahu o ní psát. Některé vzpomínky potřebují čas, aby mohly být vysloveny.
Andělku jsem si nechala z velmi úspěšného vrhu „D“, kde se narodily pouze dvě fenky. Už od malička byla výjimečná – svou povahou, chutí pracovat i velkou ochotou spolupracovat. Milovala aportování a nikdy mě nenechala ve štychu. Věděla jsem, že se na ni mohu spolehnout i v těžkých podmínkách a na dlouhých vlečkách…..
Byla skvělou a starostlivou mámou svých štěňat. Za Gábi, kterou jsem si nechala doma z vrhu „G“, jí budu vděčná po celý život. Opatrovala i štěňata od Gábi, byla jim dobrou babičkou.
Byla svá. Občas tvrdohlavá, hlavně v lese, když chytila stopu. Právě tehdy byla nejšťastnější. Vlečky a barvy milovala a její nos patřil k jejím největším přednostem.
Milovala cestování autem a společné výpravy. Najely jsme tisíce kilometrů a projely mnoho zemí – někdy za výstavami, jindy jen tak, pro radost z cesty. Každá z těchto cest byla součástí našeho společného příběhu.
V únoru roku 2024 jí bylo při preventivní prohlídce zjištěno chronické selhávání ledvin. Bojovali jsme a snažili se žít každý den naplno. Na jaře jsme společně projeli Pobaltí až na Nordkapp, na podzim Korsiku a Sardinii. Andělka všechno zvládla s klidem a důstojností, která jí byla vlastní.
Zúčastnily jsme se výstav v mnoha zemích – Maďarsku, Kosovu, Makedonii, Černé Hoře, Albánii, Švýcarsku, Rumunsku. Andělka byla vždy se mnou.
Byly to krásné a nezapomenutelné chvíle. Naše chvíle ♥, které už mi nikdo nevezme.
Moje milovaná Andělko,
děkuji ti za všechny roky, které jsem s tebou mohla prožít.
Děkuji ti za tichou přítomnost, která nikdy nic nevyžadovala, a přesto mi dávala všechno.
Za tvůj klid, vyrovnanost, radost z práce i z obyčejných dnů.
Děkuji ti za každou cestu, každý návrat domů, každý pohled, ve kterém bylo porozumění beze slov.
Za chvíle v lese, na loukách, na zkouškách i výstavách.
Za to, že jsi byla vždy se mnou – spolehlivá, oddaná a svá.
Děkuji ti za roli mámy, kterou jsi zvládla s přirozenou lehkostí a láskou.
Za Gábinu, která v sobě nese kus tebe a díky které tu tvůj příběh pokračuje dál.
Děkuji ti i za odvahu a sílu v posledních měsících, kdy jsi mě učila zpomalit, vážit si každého dne a přijímat věci tak, jak přicházejí.
Byla jsi statečná, klidná a důstojná až do poslední chvíle.
Odešla jsi tiše, ale zůstáváš ve vzpomínkách, v srdci i v každém kroku, který dál povedu cestou Golden Martha.
Navždy budeš její součástí. Navždy moje Andělka. Jednou se zase shledáme.
🤍 🐾
Nikdy nezapomenu!
S láskou Tvoje panička a dcera Gábi