Všestranné zkoušky přinášení retrieverů – Capartice 3.–4. 10. 2009

Marta – Blue Martha Santana Golden „U“

O víkendu 3. a 4. října 2009 jsme se s Martou, mojí maminkou a panem Kadlecem – naším „dvorním střelcem“ – vydali do Capartic (OMS Domažlice), kde se konaly Všestranné zkoušky přinášení retrieverů. Zahájení celých dvoudenních zkoušek proběhlo v sobotu v 8 hodin ráno.

Na nástupu bylo 13 vůdců se svými psy, z toho 7 golden retrieverů.

Po losování byli retrívři rozděleni do dvou skupin. Psi s losy č. 1–4 odjeli na tzv. pole – slídění s dohledávkou, navádění na dva kusy pernaté (handling), paměť k aportu (marking) a přinášení vlečené pernaté. Druhá skupina, losy č. 5–7, kam jsme patřily i my s Martou (vylosovala jsem č. 7), jela do lesa a na vodu. Rozhodčí velmi rozumně zvolili nejprve les, aby se psi rozběhali a zahřáli, než by začínali po ránu na vodě.

Les a voda – sobota

V lese nás nejprve čekala dohledávka dvou kusů srstnaté na čtverci 50 × 50 m, poté vlečka se srstnatou. Následoval přesun k vodě – přinášení kachny z hluboké vody, přinášení dvou kachen z hluboké vody s naváděním (handling) a dohledávka pohozené kachny.

Do lesa jsem šla s poměrně velkou jistotou. Marta má králíky velmi ráda a měli jsme natrénováno. Dokonce jsem jí v pátek koupila čerstvého „chlupáče“, pěkně vypaseného – a to jí nikdy problémy nedělalo.

Na první disciplíně jsem ji vyslala do přibližného směru s povelem „ztratila – hledej“. Marta vystřelila správným směrem a zmizela v hustém smrkovém podrostu. Říkala jsem si, že je to dobré a že je u kusu. Po chvíli však vyběhla bez králíka. A v tu chvíli začal můj boj s Martou a s jedním jediným chlupatým ušákem – tím čerstvým od pátku. Byla u něj opakovaně, o tom jsem si jistá, ale prostě se rozhodla, že tohohle mi nepřinese.

Celý prostor proslídila a donesla mi druhého králíka – staršího, několikrát zamrazovaného. Toho „osudného“ čerstvého mi však za celých 15 minut nepřinesla. Výsledkem byla známka 1, která nás posunula do III. ceny. Nebylo mi zrovna nejlépe, ale když jsem na zkoušky jela, říkala jsem si, že budu spokojená i s třetí cenou. Psi před námi dohledali oba kusy a dostali známky 3 a 4.

Další disciplínou byla vlečka s králíkem. Marta vlečky miluje, ale v hlavě mi běžely myšlenky, co si na mě zase vymyslí. Naštěstí ji vypracovala na první nasazení spolehlivě a králíka přinesla předpisově. Známka 4.

Na vodě jsme pracovaly u rybníka Mlýneček u obce Pec. Za přinášení jedné kachny z hluboké vody dostala Marta známku 4, za přinášení dvou kachen z hluboké vody známku 3 (zaměnila pořadí) a za dohledávku kachny opět známku 4. Ze všech vodních disciplín jsem měla velkou radost – všechny aporty mi Marta přinesla.

O výkonech ostatních psů na vodě se nebudu vyjadřovat. To přísluší svědomí každého, kdo tam byl a viděl.

Pole

Na poli už svítilo a hřálo sluníčko. První disciplínou bylo slídění s dohledávkou – bylo nutné v časovém limitu dohledat jeden kus pernaté a jeden kus srstnaté. Z této disciplíny jsem měla respekt, protože na podzimních zkouškách nám bylo vytýkáno, že se Marta při slídění pohybovala spíš jako na vycházce. Jenže Marta je prostě Marta – pracuje pomalu a s rozvahou, což může být někdy nevýhoda, jindy výhoda.

Oba kusy dohledala v nejlepším čase a dostala známku 4, byť s malou výtkou, že se nechtěla vzdalovat dál od nohy.

Následovalo navádění na dva kusy pernaté (handling, „tyče“). Marta byla vyslaná doprava, ale nejprve šla doleva. Přivolala jsem ji a na druhé nasazení šla správně a přinesla. Totéž na druhé straně. Známka 4.

Marking byl ukázkový. Trpělivě čekala, po povelu vystřelila, bažanta vzala a přinesla. Známka 4.

Vlečka s bažantem také bez chyby – známka 4. Den jsme zakončili obědem v capartické hospůdce a večer se vrátili domů odpočívat.

Neděle – barvy a poslušnost

V neděli jsme šli na pobarvenou stopu. Nám vyšla barva č. 3. Předtím jsme ještě absolvovali následování – známka 4 a pochvala od rozhodčího pana Kuneše. Marta šla stopu pomalu, klidně a bez zaváhání dosledovala kus – divoké prase. Rozhodčí byli z její práce nadšení. Známka 4.

Pak přišel klid na stanovišti. Martu jsem měla pro jistotu uvázanou na řemeni – známka 3. Následovala chůze na vodítku (4) a odložení (3).

Výsledek

Marta uspěla ve III. ceně s 340 body. Na I. cenu by bodově měla víc než dost, ale limitní jednička ze čtverce v lese to rozhodla.

Zkušební řád říká, že pes, který úspěšně absolvuje VZPR, získává označení „U“ – univerzálně lovecky upotřebitelný pes. A tak Martě píšu za jméno „U“.

A ona? Jen se na mě podívá a dál si hrabe myší díru.

Závěr

Když jsme si v březnu 2001 přivezli domů Daníka, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu stát na nejvyšších loveckých zkouškách. Dnes už vím, že nejdůležitější je vidět psa šťastného při práci. Na cenách, pohárech a diplomech psovi nezáleží – ty jsou pro nás.

Přeji všem radost ze soužití se psem a spoustu krásných společných zážitků.