děkuji Ti z celého srdce za to, že jsem s Tebou mohla být 13 let a 6 měsíců.
Děkuji Ti, Sašenko, za Andělku (vrh D), děkuji za 19 štěňátek, která jsi mi dala (vrhy C, D, E).

Byla jsi moc hodná a poslušná. Byla jsi krásná a ráda jsem Tě fotila, protože jsi byla velmi fotogenická.
Nezapomenu na Tvoje nošení klacíků. Vždycky sis musela vybrat ten nejdelší a hrdě sis ho nesla, zatímco Daník a Marta běhali po lese. Ty jsi šla hrdě se mnou s nejdelším klackem na světě.

Nezapomenu na chvíle, kdy jsme si pro Tebe jeli do Maďarska s Terez a Katkou. To byla tak parádní a pohodová cesta pro Tebe i s Tebou domů. A Ty, jako největší mazák, sis nasedla do toho největšího auta, jela sis jako madam a koukala z okýnka ven.

Nezapomenu na Tvoje legendární „húúúúúúúú“ nad plyšáky ani na to, když přišel Tvůj milovaný páníček domů.
Nezapomenu, jak sis nosila hračky – ne jednu, ale co nejvíc jsi mohla pobrat – a jak sis s tím dala práci, aby se Ti alespoň tři vešly do tlamičky.
Nezapomenu, jak jsi skákala šipky do řeky. Byla to výška, ale Ty ses nebála.
Nezapomenu, jak jsi mi spala jako štěňátko u hlavy – a čím větší nátisk, tím to bylo lepší a hřejivější.

Takových krásných chvil a zážitků bylo tolik, že bych mohla jen sedět a psát a psát. Ale všechny vzpomínky na Tebe a zážitky s Tebou budu mít navždy ve svém srdci i hlavě a nikdo mi je nikdy nevezme. To je nejvíc. A NAVŽDY!

Sašenko moje, děkuji za všechno a za všechny chvíle s Tebou.

Nikdy NEZAPOMENU!!!

Tvoje panička
 dcera Andělka
 vnučka Gábi